Nezalekne se mrazivých proudů ani vlnobití. Čím žije Petr Mihola?

03/2023

14. 9. 2023

Petr Mihola se netají koníčkem, z něhož ostatním naskakuje husí kůže. A to doslova. Na magistrátu pracuje jako technik na Odboru mládeže a školství, ve volném čase se však nezdráhá ponořit do ledové vody a účastní se mnoha akcí zimního plavání. Navíc má za sebou i velké dálkařské úspěchy, když zdolal Gibraltarský průliv a kanál La Manche. Celoživotní vášeň zažehlo léto 1980. „Bylo mi 18 let. Tehdy na Dobráku trénovali zimní a dálkoví plavci oddílu Lokomotiva, kteří se zimním plaváním v Brně začínali. Pamatuji tak úplný pravěk našeho sportu,“ říká nadšenec Mihola.

Jak vámi zmiňovaný pravěk vypadal?
Byly čtyři tratě o vzdálenostech 100, 250, 500 a 750 metrů, které měly společný cíl. Většinou se plavalo po proudu. Za absolvované vzdálenosti se udělovaly body, a kdo jich v ročníku nasbíral nejvíce, stal se mistrem. Když jsem v roce 1982 chodil na průmku, objel jsem celou sezonu také. Zimní plavání od té doby urazilo dlouhou cestu, dnes již má oficiální pravidla a soutěžní řád. Ročně se koná 22–27 bodovaných soutěží. Právě u postupné evoluce tohoto sportu jsem byl v roli předsedy sportovně technické komise plaveckého svazu. Všechny inovace byly dílem brněnských plavců, v komisi jsem působil 26 roků.

Vztah k plavání bezpochyby máte silný. V kolika letech jste se vlastně naučil plavat?
Někdy v osmi letech mě za jedno odpoledne na Dobráku naučila plavat Ing. Eva Mikulášková. Tehdy byla kapitánkou košíkářek Královopolské a u táty v práci dělala na své diplomce. Na tom koupališti jsme se potkali náhodou. Tehdy mě naučila plavat jenom prsa, nicméně další léto to už stačilo na 300 metrů přes rybník Sykovec.

Nezůstalo však jen u Sykovce. Později jste překonal Gibraltarský průliv i kanál La Manche. Co obnáší příprava na vrcholné vytrvalostní výkony?
Je třeba zvládat objemy od 80 do 200 kilometrů měsíčně. Občas i nějaký časový test na čtyři, šest, osm nebo deset hodin. Plavat takovou dobu v bazénu ovšem nikomu moc nedoporučuji. Člověk sice lépe pozná sám sebe, další den nebo dva ale musí odepsat. Pamatuji si, jak jsem takto trénoval za Lužánkami a už po prvním bazénu si říkal: „Já jsem blbec, co tady zase dělám?“ Bez toho to však nelze.

Co se vám při plavbě přes La Manche během těch zhruba 16 hodin míhalo hlavou?
Osobně mi nikdy čas neběžel při vlastním pokusu rychleji. Měl jsem dobré podmínky a dostatek sebevědomí, za celou dobu nepřišla žádná krize. Výhodou je soustředit se na vlastní výkon – odpadají obrátky, slunce mění polohu, člověk míjí medúzy, ryby a občas odpadky.

Jaké aspekty jsou nutné, aby člověk zdolal takovou vzdálenost? Vytipovává se vhodné počasí, síla vln nebo něco jiného?
Termín pokusu určuje lodivod. Řídí se tabulkami přílivu a odlivu i předpovědí počasí. Někteří lodivodi „jezdí“ na počet úspěšných plavců ve svých výpravách, jiní si spíše hlídají procentuální úspěšnost. Záloha tisíc liber mířila do Anglie už 26 měsíců před samotným pokusem, to už pak člověk musí trénovat.

Na kontě máte i řadu republikových titulů v zimním plavání. Jak se odlišuje příprava proti tomu dálkovému?
Mám 13 českých pohárů v absolutním pořadí, jež jsem nasbíral mezi lety 1982 a 2005. Dále jsem získal čtyři kraulové tituly, ale prsařských 21. Ty pro mě asi znamenají více než La Manche. Jako příprava na republikový šampionát se plavou rychlé úseky na čas a plave se intervalový trénink. Klíčové jsou vzdálenost, objem, čas a interval – takzvané VOČI. Zároveň ovšem platí, že příprava každého plavce je velmi individuální.

Stále se účastníte plaveckých akcí v zimních vodách?
Za posledních 42 let mám za zimu vždy 10–18 startů, pokud zrovna nejsem na vojně nebo to neřídí covid. Samozřejmostí jsou obě mistrovské soutěže, startoval jsem také na šesti mistrovstvích světa. Mám z nich osm medailí, z toho sedm stříbrných. Mistr světa nejsem, zato jiných deset plavců našeho oddílu FIDES Brno ano.

Sám jste předsedou FIDESu. S jakými povinnostmi se musíte v této roli popasovat?
Přihlašuji závody a jednám se sponzory i plaveckým svazem. Z velké části se starám o ekonomický chod klubu, abychom měli za co sportovat. Snažím se plavce motivovat a konzultujeme spolu výběr závodních tratí. Republikových medailí má oddíl již 464, z toho 210 zlatých. Hned pětaosmdesát jich je ze světových šampionátů, kde se na 24 prvních místech podílelo 19 plavců během 23 let. Netušil jsem, že někdy budeme takto úspěšní.

Jak dlouho trvalo vašemu oddílu dostat se na výsluní?
První titul mezi oddíly přišel už ve třetím roce činnosti a následně jsme jej třináctkrát obhájili. Impulsem pro vznik klubu se stala úspěšná přeplavba Gibraltaru 12. srpna 2000, tehdy jsme s Richardem Haanem plavali ještě za univerzitu. Ríša stihl překonat kanál ještě rok přede mnou, od roku 2010 má také cenu Thálie. Takový milník já určitě nedorovnám. (úsměv) Oddíl vznikl 23. srpna 2000 a jsem jeho třetím předsedou. A doufám, že nejsem ani posledním.

Kdybych se zničehonic rozhodl, že chci začít se zimním plaváním a otužováním, co bych pro to musel udělat?
Zimní plavání se odvíjí od dvou stresů: musí se plavat a je to studené. Bývalý plavec tak má nespornou výhodu. Je potřeba plavat celé léto a neskončit ani potom. Z půlky nováčků udělám plavce mistrovské úrovně, chce to ovšem kázeň. Skončí babí léto a voda už nemá kolem 23 stupňů Celsia, ale třeba 18. A to je furt špica. Základem je mít dobrý kolektiv a pokračuje se dál. Potom již teplota vody padá o dva tři stupně týdně, na konci října může mít i šest stupňů. Jestli jste tedy byl ve vodě ještě při 18 stupních, potom dvakrát vynecháte, tak si řeknete, kašlu na to, mám se přece rád. Proto je zásadní nepřestat a důvěřovat zkušenějším.

Může se do závodů zapojit úplně kdokoliv?
Současná pravidla neumožňují start laikovi bez lékařské prohlídky. Jde o speciální test na zátěžovém kole, takzvaném ergometru. Zátěž při jízdě se na něm řídí podle vašich individuálních parametrů a tepové frekvence. Změří vás, zváží a nastaví program zátěžového testu, který vámi nechá projít na začátek 50 wattů. A potom každé tři vteřiny přibývá další jeden watt. Pan primář, jehož znám 40 let, mi potom říká, že už budeme s měřením pomalu končit. Že prý mám výkonnost 130 procent stejně tlustého a starého jedince. A já odpovídám, že bych ještě jel, ať se dostanu na hodnoty, jež mě pořádně prověří.

Co kdyby chtěl začít úplný neplavec? Lze vůbec takový deficit v dospělosti dohnat?
Rychlostní manko pro závodění už nelze dohnat. Pro samotné otužování to je ale jedno, mnoho otužilců se zanoří do vody sotva na několik sekund pro snímek na facebook. A za zimu neuplavou třeba jediné tempo.

V posledních letech se zdá, že otužování je čím dál populárnější. Nezdá se vám ale, že hlavní motivací je právě chlubení na sociálních sítích než skutečný zájem o samotnou aktivitu?
Tyto otužilce přitáhl covid. Po otevření bazénů, posiloven a saun zájemců o zimní plavání hodně ubylo. Z těch několika zájemců o vstup do oddílu nešel pro seriózní zimní plavání použít v Brně nikdo.

Jaké hlavní benefity pobyt ve studené vodě přináší?
To je otázka spíše pro lékaře. Na jednu stranu jsme sice pánové tvorstva, ale při 20 stupních je nám ve vodě zima a při pětadvaceti už vedro. Zimní plavec si tento interval rozšiřuje. Obecně zimní plavání posiluje imunitní systém, průběh nachlazení je kratší a také méně závažný.

Máte nějaké osobní pozorování na svém zdraví?
Asi nedokážu úplně posoudit. Přece jen začal jsem v 18 letech, dnes mi je 62. Nelze úplně srovnávat rozdíly, jelikož zimní plavání je se mnou spjato prakticky po celý život. Jeden z velkých propagátorů otužování Ladislav Nicek se dožil 98 let, sám jsem ale měl spoustu kamarádů ze svého okolí, kteří zemřeli v pětasedmdesáti. Ono to nakonec ani psychologicky není ideální, když tady strašíte moc dlouho. (úsměv)

Kolik stupňů měla nejchladnější voda, do níž jste kdy vkročil?
V roce 1982 byl v Pardubicích v Labi mínus jeden stupeň. Dále stojí za zmínku řeka Kemijoki ve finském Rovaniemi při mistrovství světa 2014, kdy měla mínus půl stupně. Po rozplavbě museli organizátoři hned pustit čerpadla, jinak zamrzala. Do rána bývalo až 24 stupňů pod nulou, takže mašiny musely zřejmě jet celou noc. Na tréninku jsme sekali led dost pravidelně, nicméně při závodě se člověk chová stejně jako v bazénu. Teplotu vody nemá cenu řešit.

Léto končí a pomalu se blíží začátek zimní sezony. Máte nějakou tradici, kterou ji osobně zahajujete?
Jakožto předseda FIDES Brno nebudu chybět u zahájení ročníku na Punkvě, které pořádáme v neděli 1. října. Tato tradiční akce se koná již od roku 1949. Ve stejném měsíci pořádáme i soutěže ve Slavkově 7. října a v Lulči 28. října.

Vaši závodníci toho však mají na programu více, že?
Ještě předtím se náš klub účastní zářijového mistrovství republiky v dálkovém plavání na veslařském kanále v Račicích. Pět kilometrů poplave 15 našich členů. Následují štafety, v nichž obhajujeme tituly v kategoriích 100–159 a 240+ let. Čísla znamenají součet věků čtyřčlenných týmů. Další republikové mistrovství, už pro zimní plavce a tentokrát na volný způsob, bude 10. února v Jundrově. Prsařské se pak koná dva týdny poté na venkovním bazénu v Praze-Podolí. Začátkem března míříme do estonského Tallinu na 14. mistrovství světa asociace IWSA. Předchozí šampionát se konal letos v lednu na slovinském jezeru Bled, odkud jsme si odvezli 39 medailí a umístili jsme se mezi všemi kluby na druhé příčce.

Uvítáte v oddíle nové členy?
Ideální je, pokud by takový zájemce prošel v minulosti jakýmkoliv sportem. Plavci mají samozřejmě výhodu. Sport je náročný na čas, zejména v první sezoně vyžaduje pravidelnou účast na trénincích.